UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Předchozí album "Life" (2023) Italů DGM jelo plně v klasické power prog metalové lajně, takže jsme si užili především svižně plynoucích skladeb, kde se šikovně kombinovaly melodie se silovějším přístupem. Vzhledem ke starší tvorbě žádná změna, od DGM se ostatně ani velká překvapení nečekala, takže jízda v klasickém stylu nabídla fanouškům očekávanou pohodu. Bylo to příjemné album, nic víc, nic míň.
O to zajímavější je ale cesta, na kterou se Italové vydali na aktuální desce "Endless". Opravdu nepředvídatelně totiž nasadili značně jinou fazónu, když ustoupili ze svého dravého powermetalového přístupu a otočili se zpět v čase ke klasičtěji pojaté progrockové formě. Odlehčenější sound a do popředí se často tlačící klávesy, flétna, smyčce, akustika a syntezátory jsou výletem až kamsi do stylového pravěku sedmdesátých let minulého století. Navíc to DGM uchopili až překvapivě šikovně a spolu s vlivy dřívější silovější powermetalové energie působí tahle jejich fúze až neuvěřitelně svěže. Takže pokud se musíme bavit i o retro nádechu, vůbec to není hloupé. Naopak, takto nějak si představuji moderní zpracování klasických témat minulosti. Můžeme být na vážkách, zda se DGM podařilo stvořit jejich nejlepší album, ale bez ostychu můžeme tvrdit, že je to album nejzajímavější ve své stylové otevřenosti a nadčasovosti.
První koncepční album italské skupiny je drobným vybočením z jejich dřívější powermetalové tvorby. Progresivita se převalila i do klasických rockových struktur jakoby vyseparovaných z hluboké minulosti. Ale přesto, nebo možná právě proto, vyznívá "Endless" hodně svěže.
8 / 10
Mark Basile
- vokál
Simone Mularoni
- kytara
Emanuele Casali
- klávesy, housle, flétna
Andrea Arcangeli
- basová kytara
Fabio Constantino
- bicí
1. Promises
2. The Great Unknown
[video]
3. The Wake
4. Solitude
5. From Ashes
6. Final Call
[video]
7. Blank Pages
8. ...Of Endless Echoes
Endless (2024)
Life (2023)
Tragic Separation (2020)
The Passage (2016)
Momentum (2013)
frAme (2009)
Different Shapes (2007)
Misplaced (2004)
Hidden Place (2003)
Dreamland (2001)
Wings of Time (1999)
Change Direction (1997)
Datum vydání: Pátek, 18. října 2024
Vydavatel: Frontiers Records s.r.l.
Stopáž: 56:27
-bez slovního hodnocení-
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.